Příjmový potenciál dlužníka v oddlužení
06.12.2024
Novela insolvenčního zákona, č.j. 252/2024 Sb., přináší zásadní změny v oddlužení, včetně zkrácení jeho doby na tři roky. Posiluje se důraz na příjmový potenciál dlužníků, což vyžaduje jejich aktivní snahu o splácení závazků a výrazně snižuje riziko zneužívání institutu oddlužení.
Na základě zákona č. 252/2024 Sb., byla provedena již 45. změna insolvenčního zákona[1] za dobu jeho bezmála 18leté existence. Velká část změn se dnes i v minulosti týkala především sanačního způsobu řešení úpadku dlužníka tedy oddlužení.
Jednotlivý proces oddlužení
Podle mediálního obrazu, který provázel přijetí zákona by měla stávající novela institut oddlužení „zpřístupnit“ další skupině dlužníků, kteří z nejrůznějších důvodů nemohli dosud režim oddlužení využít. Cílem novely je do českého právního řádu transponovat Směrnici 2019/1023[2]. Nejdiskutovanější změnou, kterou novela přinesla je zkrácení trvání oddlužení na tři roky a to bez ohledu na charakter závazků dlužníka nebo zdroj jeho příjmů. Byl tak dokončen proces smazání rozdílů mezi podnikateli a spotřebiteli, pokud se jedná o fyzické osoby v rámci oddlužení. Důvodová zpráva k předložené novele dokonce považuje rozlišování fyzických osob podle typu výdělečné činnosti při oddlužení za překonané a nedůvodně diskriminační.
Na první pohled se jedná o další z mnoha kroků státu, který se snaží nejrůznějšími cestami vycházet vstříc dlužníkům, ať už se jedná o zvyšování nezabavitelné částky nebo snižování výše srážek ze mzdy, ale také instituty na jejichž základě jsou dluhy nebo jejich části dlužníkům přímo odpouštěny např. milostivé léto nebo zastavování drobných a dlouhodobě neúspěšných exekucí. Jedná se však o velký morální hazard, který je podporován velkou mediální a politickou pozorností. Předstíranou snahou pomoci dlužníkům, kteří mnohdy nemají zájem svou situaci skutečně řešit, učíme většinovou společnost a zejména dnešní mládež, že závazky se plnit nemusí, že mohou očekávat, že jim jejich život nad poměry bude státem prominut. Oddlužení má zcela jistě v právním řádu své místo, ale jeho čím dál větší rozvolňování se může stát pro budoucí chod společnosti velkým rizikem.
Je však otázkou, zdali poslední novela je skutečně tak vstřícná vůči dlužníkům, jak je v médiích prezentováno. Zcela způsobí výrazné snížení průměrné míry uspokojení věřitelů v oddlužení, teprve budoucnost však ukáže kolika dlužníkům, kteří se ocitl v bezvýchodné situaci skutečně pomůže. Lze očekávat, že míra uspokojení věřitelů poklesne pod 15 % přihlášených nezajištěných pohledávek. Bude však na insolvenčních správcích a soudech jakou aplikační praxi připustí a jak výrazně se ve skutečnosti nová úprava věřitelů dotkne. Konečná míra uspokojení věřitelů může být totiž ještě výrazně nižší. Budou to totiž právě správci a soudy, kteří stanoví míru uspokojení věřitelů, které bude povinen dlužník v oddlužení dosáhnout. Budou tak činit na základě vyhodnocení příjmového potenciálu dlužníka. Budou-li správci a soudy k věřitelům korektní, může se splnění oddlužení dle nových pravidel, pro dlužníky naopak stát mnohem složitější, než tomu bylo doposud. Tomuto závěru může také napovídat zvýšený počet návrhů na povolení oddlužení, které byly podány těsně před účinností novely.
Příjmový potenciál dlužníka
Novela insolvenčního zákona zavádí povinnost insolvenčního správce a insolvenčního soudu vyhodnotit příjmovou stránku dlužníka a následně posuzovat, zda dlužník vynakládá veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat k plnému uspokojení věřitelů. Dle § 412 odst. 4 insolvenčního zákona se tak bude dít hodnocením schopností, možností a majetkových poměrů dlužníka. Přitom se bude zkoumat, zda se dlužník nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
Dle Ministerstva spravedlnosti, které v souladu s § 412 odst. 4 insolvenčního zákona vydalo oficiální informaci týkající hodnocení schopností a možností dlužníka vykonávat výdělečnou činnost, by se dlužník měl při plnění splátkového kalendáře využívat svůj příjmový potenciál a dosahovat příjmu přiměřeného jeho subjektivním schopnostem a objektivním možnostem na relevantním trhu práce.
Správné určení příjmového potenciálu dlužníků má být jedním z opatření, které má zabránit zneužívání institutu oddlužení, a to především snahu dlužníků ukrýt své příjmy v šedé zóně ekonomiky. Důsledná aplikace těchto pravidel by mohla také vést ke zvýšení příjmů dlužníka, pokud insolvenční správce či soud dojdou k závěru, že jeho aktuální příjmová stránka neodpovídá jeho možnostem na relevantním trhu práce.
Na základě posouzení příjmových možností dlužníka určí insolvenční soud v souladu s § 406 odst. 3 písm. c insolvenčního zákona předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a současně průměrnou výši měsíční splátky nutnou k dosažení této míry uspokojení věřitelů.
Insolvenční soud při svém rozhodování vychází z podkladů, které mu připravil insolvenční správce v rámci zprávy o oddlužení (§ 398 odst. 2 insolvenčního zákona). Insolvenční soud není návrhem propočtu předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů, který předložil insolvenční správce vázán, může jej tedy určit odlišně. Dlužník může dokonce tento výrok usnesení o schválení splátkového kalendáře napadnout odvoláním. Je tedy zřejmé, že určení míry uspokojení věřitelů se stane klíčovým prvkem řízení vedených podle nové právní úpravy a bude zcela jistě nějakou dobu trvat, než se ustálí výkladová praxe jednotlivých insolvenčních soudců.
Pokud dlužník v rámci plnění splátkového kalendáře dosáhne míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů stanovené insolvenčním soudem má se za to, že naplnil svůj příjmový potenciál a splnil tuto svou podstatnou povinnost v rámci oddlužení.
Zdroje informací pro stanovení příjmového potenciálu dlužníka
První, kdo se tedy bude příjmovým potenciálem dlužníka v řízení zabývat je insolvenční správce, který při stanovení očekávané míry uspokojení věřitelů nevychází pouze ze stávající příjmové stránky dlužníka, ale musí se zabývat také subjektivními příjmovými schopnostmi dlužníka. Výši dosavadních příjmů dlužníka je tak potřeba poměřovat s odhadem příjmů, které by dlužník mohl dosahovat při plném využití příjmového potenciálu.
Ke stanovení příjmového potenciálu dlužníka využije insolvenční správce především data z insolvenčního návrhu, kde je dlužník povinen, kromě obvyklých informacích o svých příjmech, majetku a závazcích, uvést také informace o nejvyšším dosaženém vzdělání, nejvýznamnějších předchozích zaměstnáních nebo výkonu jiné výdělečné činnosti a oboru takové činnosti, o všech relevantních způsobilostech, oprávněních, průkazech či dokladech o kvalifikaci, které mají význam na trhu práce např. svářečský průkaz, strojní průkaz, zbrojní průkaz, znalost cizích jazyků, řidičské oprávnění, IT dovednosti apod.
Na druhou stranu musí dlužník popsat také všechny faktory, které jeho příjmový potenciál snižují jako jsou např. zdravotní hendikepy, omezení práce ve směnném provozu, absence bezúhonnosti, závislosti atd.
Příjmový potenciál dlužníka však mohou ovlivňovat i další mnohem více osobní dispozice dlužníka, a to je např. věk, pohlaví, rodinná situace, ale třeba i náboženské vyznání.
Všechny relevantní informace musí být dlužníkem uvedeny v návrhu na povolení oddlužení, případně i doloženy. Dlužník nesmí žádnou z relevantních informací zatajit, protože jinak by se zcela jistě mohl vystavit riziku zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr.
Insolvenční správce kromě informací od dlužníka vychází také z informací, které získá od třetích subjektů jako jsou zaměstnavatelé dlužníka, orgány sociálního zabezpečení a také poskytovatelé úvěrů, kteří jsou insolvenčnímu správci povinni sdělit údaje o příjmech dlužníka zjištěných při posouzení jeho schopnosti splácet úvěr.
Na základě této skutečnosti by měl insolvenční správce vyhodnotit při výkonu jakých výdělečných činností by dlužník mohl nalézt uplatnění a následně je povinen zjistit jaké možnosti jsou pro dlužníka na trhu práce v jeho regionu k dispozici a jakých příjmů by při těchto činnostech mohl dosahovat. Výsledkem činnosti insolvenčního správce by pak mělo být porovnání stávajících příjmů dlužníka s několika nejvhodnějšími možnostmi, které má dlužník na trhu práce a to nejen v oboru, ve kterém je kvalifikován či aktuálně zaměstnán, ale i v dalších profesích, které by se svou kvalifikací mohl vykonávat.
Nástroj na vyhodnocování příjmového potenciálu dlužníka
Jako pomocný prostředek může insolvenční správce využít také Nástroj na vyhodnocování příjmového potenciálu dlužníka v oddlužení[3] (dále jen „Nástroj“), který Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo na svých webových stránkách. Nástroj pracuje se statistickými daty, jejichž výstupem jsou údaje o průměrných příjmech fyzických osob s podobnými demografickými ukazateli, jaké lze identifikovat u dlužníka. Jedná se o osoby se stejným pohlavím, v obdobném věku, s podobnou úrovní vzdělání a ve srovnatelném regionu.
Jak vyplývá z Informace Ministerstva spravedlnosti Pro vyhodnocování příjmového potenciálů dlužníka v oddlužení množina porovnaných osob je seřazena podle výše hrubých měsíčních příjmů od nejnižší po nejvyšší a rozdělena do skupin, které jsou popsány pomocí percentilů. Tabulka uvádějící percentily a odpovídající výše příjmů popisuje objektivní možnosti osoby s vybranými charakteristikami dosahovat uvedeného příjmu na relevantním trhu práce. Insolvenční správce výběrem příslušného percentilu provedou předpověď příjmového potenciálu dlužníka pro dobu trvání splátkového kalendáře. Tohoto potenciálu by pak měl být dlužník v průběhu splátkového kalendáře schopen skutečně dosahovat.
Zařazení dlužníka do příslušného příjmového percentilu by měl být insolvenční správce schopen zdůvodnit právě na základě posouzení individuálních schopností, znalostí a možností dlužníka.
Stanovení míry uspokojování věřitelů
Z informací, které jsou k dispozici se v současné době v exekucích nachází více než 500.000 občanů České republiky. Ty je tedy nutno považovat za aktuální adresáty právní úpravy oddlužení. Bude se s největší pravděpodobností jednat o členy nízkopříjmové skupiny, jejichž příjmy se budou pohybovat mezi 10.000 – 20.000 Kč. Budou však s velkou pravděpodobností zatíženi vysokými závazky. Jejich příjmy nebudou velmi často odpovídat příjmovému potenciálu. Očekávaná míra uspokojení věřitelů bude velmi nízká a tlak ze strany správců i soudů na výrazné zvýšení příjmů dlužníků proto musí být velmi intenzivní. Neměl by být navozen stav, ve kterém by osoby, které jsou dlouhodobě bez závažných důvodů bez příjmů mohly úspěšně absolvovat oddlužení.
Mělo by tak být téměř vyloučeno, splnit oddlužení jen na základě plnění ze strany třetích osob. Tímto způsobem dlužník s největší pravděpodobností nenaplňuje svůj příjmový potenciál. Pokud dlužníci nebudou ochotni podmínky akceptovat mělo by být jejich oddlužení neúspěšné.
Budeme-li vycházet z předpokladu, že dlužník již v rámci čestného prohlášení, které přikládá k návrhu na povolení oddlužení[4] prohlašuje, že vynaloží veškeré možné úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů, lze dovodit, že jednoznačným úkolem dlužníka musí být snaha o maximální uspokojení pohledávek věřitelů. Při zohlednění všech individuálních schopností dlužníka by se očekávaný příjmový percentil, kam zařadit dlužníka při stanovení jeho příjmového potenciálu, měl pohybovat alespoň na úrovni 50.
Pokud by dlužník, bez zvláštních důvodů, nedosahoval ani průměrné výše příjmů, které na relevantním trhu dosahují osoby s obdobnými demografickými parametry, neměla by u něj být dovozena dostatečná snaha o plné uspokojení věřitelů. Samozřejmě ekonomický výsledek Nástroje je nutné poměřit individualizovaným průzkumem pracovního trhu, který provede insolvenční správce a který zobrazí skutečné možnosti pracovních pozic, které by dlužník mohl na trhu práce vykonávat. Zohlednit je potřeba také všechny relevantní faktory, které dlužníkovy možnosti na trhu práce zvyšují a snižují.
Při stanovení příjmového potenciálu dlužníka nelze vycházet pouze z výsledků získaných prostřednictvím Nástroje, ale je nutno vždy individuálně hodnotit příjmový potenciál každého dlužníka. Nástroj je nutno považovat pouze za jeden z pomocných prostředků, jak ke správné výši příjmového potenciálu dlužníka dojít.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pro dlužníky v oddlužení bude nová právní úprava znamenat povinnost plnit přísnější kritéria v rámci oddlužení čímž zákonodárce kompenzuje celkové zkrácení oddlužení. Na druhou stranu musí být na dlužníky vyvíjen mnohem vyšší tlak na maximalizaci příjmů v oddlužení. Dlužníci musí počítat s tím, že vstup do oddlužení může být spojen s výraznými změnami v jejich životech.
S ohledem na výše uvedené je nutně opakovaně zdůraznit, že smyslem právní úpravy není oddlužit každého dlužníka, ale pouze toho, který prokazatelně vyvine zřejmou snahu o plné uspokojení svých věřitelů. Bude to pak především insolvenční správce, na jehož bedrech bude odpovědnost za dohled nad plněním této základní povinnosti ze strany dlužníků.
Novela přináší také některé další prvky, které směřují k zachování alespoň základních práv věřitelů. Dlužníkům, kteří nebudou naplňovat svůj příjmový potenciál může být oddlužení prodlouženo o 12 měsíců, za zvláštních okolností až o 18 měsíců.
Novela insolvenčního zákona tedy sice přinesla některým dlužníkům kratší dobu oddlužení, ale současně na ně naložila těžké břímě naplnění svého příjmového potenciálu, které bude podmínkou úspěšného splnění oddlužení a bude odpovědností správců a soudů, aby znemožnili zneužívání institutu ze strany dlužníků. Smyslem právní úpravy oddlužení je nejen sanace dluhů dlužníka, ale také formování ekonomicky odpovědných dlužníků, kteří se do stejné situace již opakovaně nedostanou. V opačném případě by zde nebylo potřeba oddlužení, ale stačila by dluhová amnestie.
Autor: Lukáš Pachl
Foto: pexels.com
- Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů ↑
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatření ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci) ↑
- https://insolvence.justice.cz/prijmova-potencialita-dluznika/ ↑
- § 392 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona ↑
