Jak bylo v minulém pokračování zdůrazněno, toto druhé letní zamyšlení bude právě na něj navazovat a rozvíjet hledání odpovědi na otázku, proč je u právě u nás rozhodovací proces tak zasukovaný… A nejen u nás v České republice, ale i u nás v Evropské unii. Každý, kdo by chtěl o tomto stavu jakýkoliv důkaz, ten se může takřka každodenně podívat na naprosto zmatené chování a jednání našich představitelů doma i v Bruselu a přesvědčit se o tom, že tento způsob vedení a správy věcí veřejných je poněkud nešťastným. Navíc se nám teď obě úrovně přímo doma před očima pěkně prolínají, protože tenhle festival bezvýsledného chaosu údajně koučuje vláda naší země, což nevěstí mnoho dobrého.
Přelom druhé a třetí dekády července, kdy byl tento text dokončován, byl poznamenán několika klíčovými událostmi, které potvrzují skutečnost, že označení festival bezvýsledného chaosu není nadsázkou. Na prvním místě je třeba jmenovat plán Evropské komise na snížení spotřeby plynu v zemích EU o patnáct procent. Připomeňme si genezi tohoto geniálního plánu. Němci propadli oprávněnému strachu z toho, že by jim jejich odvěký blízký spolubojovník a spolupracovník Rusko mohl přestat dodávat potrubím Nordstream po jeho plánované odstávce plyn. Mimo jiné i proto, že Kanada zadržuje Rusku zařízení, které je pro chod takové dlouhé roury nutné, konkrétně turbínu, která tam byla na opravě. Německo okamžitě navrhlo fatální porušení všech pravidel embarga, popřelo celý jeho smysl a vydupalo si návrat turbíny do rukou Gazpromu.